Stanovisko odborů OEŘSI a OVH k dokumentu „Sdělení EK: Budoucnost potravinářství a zemědělství“

Stanovisko Odboru ekonomiky, řízení, sociologie a informatiky

Sdělení EK k budoucnosti potravinářství a zemědělství je správně orientováno na tři hlavní cíle Společné zemědělské politiky EU po roce 2020 (SZP 2020+), tj. rozvoj inteligentního a odolného zemědělství, posílení péče o životní prostředí a posílení sociální a ekonomické struktury venkovských oblastí. Uvedené cíle jsou rozpracovány do hlavních priorit, ke kterým se vztahují následující poznámky a stanoviska OEŘSI:

1. Celý dokument EK „navádí“ k výraznému posílení subsidiarity při formování politiky podle konkrétní situace a problémů jednotlivých zemí EU. Respektování národních či regionálních specifik může bezesporu vést k efektivnějšímu plnění cílů EU. Na druhou stranu nelze opominout posílení re-nacionalizace politiky, zarámované pouze volnějším koncepčním a cílovým rámcem, které skrývá při otevření prostoru všem i méně agrárně vyspělým zemím EU riziko většího narušení jednotných unijních principů, resp. principů jednotného trhu EU.
2. Rozvoj inteligentního a odolného zemědělství se musí opírat o správnou orientaci výzkumu a využití jeho výsledků. Český rezortní výzkum by se měl orientovat zejména na procesy regionální adaptace faremních systémů na trvalejší dopady klimatické změny (sucho), podmínky a technologie podstatného zlepšení kvality zemědělské půdy, vodního režimu a biodiverzity v krajině, rozvoj aplikace moderních technických a technologických systémů pro snižování environmentální zátěže zemědělství (např. systémy precizního zemědělství), substituci stále nedostupnější lidské práce (např. robotizace) a zlepšování managementu, resp. snižování administrativní zátěže na úrovni zemědělských podniků i centrálních řídících a kontrolních institucí. V uvedených směrech nelze opomenout ani rozvoj sdílené ekonomiky v zemědělství, využitelné zejména menšími podniky. Využití výsledků výzkumu musí být také podporováno efektivními, tj. moderními vzdělávacími a poradenskými systémy na bázi AKIS.
3. České zemědělství má společně se Slovenskem v rámci EU naprosto ojedinělou strukturu zemědělských podniků, kde významnou úlohu hrají velké zemědělské podniky a v jejich rámci mimořádně velké podniky holdingového typu. Tato struktura, doprovázená velkovýrobní byznysovou orientací, má vedle svých produkčních aspektů často rozporuplné dopady do oblastí, kam směřují hlavní cíle SZP 2020+, tj. do životního prostředí včetně ochrany půdy, vody a biodiverzity a do rozvoje venkova. Navrhované snižování podpor velkým podnikům (zastropováním, větší degresivitou a/nebo redistribucí přímých plateb), kdyby bylo v nějaké přísnější podobě vyžadováno „z roku na rok“, by mohlo vést k (sice zřejmě jen k přechodné) destabilizaci celého odvětví. OEŘSI doporučuje, a v případě nutnosti je připraven pomoci, rozpracování přechodu typu „měkkého přistání“ (soft landing), které by dohodnutý proces snižování podpor velkým podnikům rozložil např. do celého sedmiletého finančního období a zároveň minimalizoval finanční ztráty zdrojů EU.
4. Oficiální česká pozice již předem avizovala požadavek na dostatečnou úroveň přímých plateb včetně podpor vázaných na produkci (VCS). Pro podpory VCS dokonce požaduje navýšení až na 30 % z přímých plateb. OEŘSI upozorňuje nejen na malou reálnost prosazení v EU, ale i na rizika těchto podpor a zejména jejich zvýšení. Jde zejména o umocnění re-nacionalizace v podporách, které – kromě možných překážek v podobě závazků EU včetně ČR vůči WTO – může negativně působit na fungování jednotného trhu EU. V neposlední řadě je nutno upozornit na podmínku, že cílem podpor VCS není rozšiřování produkce, ale maximálně zachování stávajícího stavu. Ostatně případné rozšiřování produkce u citlivých, tzv. intenzivních komodit, je v ČR značně limitováno nedostatkem (české) lidské práce.
5. OEŘSI s cílem zmenšování morálního hazardu státu a dalších negativních jevů podporuje přechod větší části investičních podpor pro produkci soukromého zboží z grantového systému na finanční nástroje, s preferencí investic (obecně, bez specifického určení) do techniky a technologií inteligentního a odolného zemědělství a posilování pozice prvovýroby ve vertikále.
6. OEŘSI důrazně podporuje razantnější zacílení politiky na environmentální otázky a otázky rozvoje venkova ve spojení s rozvojem zemědělství. V oblasti životního prostředí včetně pohody zvířat OEŘSI bude podporovat záměr spojovat podstatně přísnější regulační podmínky a podmínky podmíněnosti poskytování přímých plateb tak, aby bylo možno zřetelně oddělit základnu pro formování a platby za nadstandardní stimulační agro-environmentální opatření. Jde o to, aby environmentální dotace se nadále nestávaly pro jejich příjemce snadno získatelnou rentou, bez odpovídající úrovně protislužby v podobě veřejného zboží.
7. OEŘSI bude podporovat holistické pojetí řízení rizik v zemědělství s posílením poradenství v této oblasti pro základní zvládání rizik v podnicích bez nutné finanční účasti státu, a s chápáním přímých plateb jako základního příspěvku z veřejných zdrojů k řízení rizik. OEŘSI bude v tomto směru podporovat národní i mezinárodní výzkum v oblasti rizik ve vztahu k ekonomickým výsledkům podniků, s cílem nalezení účinnějších nástrojů řízení rizik.

Praha 29. 1. 2018

doc. Ing. Tomáš Doucha, CSc.

předseda OEŘSI 

Stanovisko Odboru vodního hospodářství

ČL. 2.2 Příspěvky bioekonomie pro energetickou oblast v rámci strategie rozvoje zemědělství v EU do r. 2020.

Celková strategie v zemědělství do r. 2020 se nese v duchu bioekonomie ve všech oblastech. V kapitole 2.2 věnované energetice a zdrojům výroby el. energie se táhne rovněž bioekonomické  řešení zdrojů pro výrobu jako červená nit. Je logické, že  EU  směruje cestu k zajištění el. energie přes ekologické řešení, a to získáním biomasy pro její sekundární energetické využívání (bioplyn apod.). Zároveň udržitelnou biomasou nahradí fosilní zdroje a přispěje k snížení celkové uhlíkové stopy energetického sektoru.

Vzhledem k tomu, že k získání el. energie lze použít nejen biomasy  jako produktu různých zemědělských činností, ale i vodních zdrojů, které patří rovněž do resortu zemědělství, bylo by dobré se v celkové strategii zabývat i touto problematikou.

Vodní elektrárny jsou zdrojem ekologické a naprosto čisté energie. Jejich ekologicko-ekonomická výhodnost je neporovnatelná s tepelnými elektrárnami, ale i s výrobou el. energie z biomasy. A to především z důvodů nepotřebnosti různě nákladných zdrojů, ale i ekonomicky nákladné likvidace odpadu z výroby.

Z pohledu ČR je využití celkového hydroenergetického potenciálu zhruba padesátiprocentní. Zvýšení jeho využití by bylo možné dosáhnout nejen rekonstrukcí stávajících vodních elektráren, využitím inovovaných technologií, ale také vybudováním nových  MVE na dříve zrušených profilech a nebo zřizování nových energetických profilů.

Zde se nabízí využití horských oblastí (Krušné Hory, Krkonoše apod.), kde v současné době tomu brání legislativa CHKO. Nicméně využití hydroenergetických profilů v těchto oblastech by bylo možné turbínami pracujícími s malým množstvím vody (Q) a velkým hydraulickým spádem (H) typu Pelton. Obavy z poškozování životního prostředí se dají eliminovat šetrným pokládáním tlakového potrubí pod půdním povrchem a směrově vedeným mimo chráněné stromy a floru i za cenu určitého zvýšení ztrát v potrubí.

Nicméně tato strategie by vedla k dalšímu procentuálnímu zvýšení výroby el. energie z ekologicky nejčistších zdrojů. Předpokladem tohoto rozvoje je však nejen úprava legislativních podmínek pro ekologické využití  horských oblastí pro výrobu el. energie ,ale rovněž pobídková úprava cen čisté el. energie, respektive určité sjednocení dotací (zelených bonusů) a to především s fotovoltaickými elektrárnami, kde nastavený bonus je několikanásobně vyšší.

doc. Ing. PhDr. Ladislav Koutný, Ph.D., CSc.

odbor vodního hospodářství